Slavíme, slavíme neasi...

24. března 2009 v 21:58 | Louie |  Žblepty žblemc
Už to není jak to bývalo a já už se tady nerozepisuji tak často jako dříve, ovšem dnes jsem se přemohla, abych tady sesmolila alespoň pár řádků a upozornila tedy na důležitost dnešního dne - dnes je to totiž přesně rok, co jsem napsala sem na blog svůj první článek (!).
Slavme.
Radujme se.
Vzpomínejme.
Ho ho ho...
Dort č.1
Nevím co dál dodat. A taky nevím, jestli pokračovat dál. Řekněme, že mám teď takovou menší tvůrčí krizi, ale snad se to spraví.
Popřeji si tedy sama hodně štěstí a úspěchů do dalších let a půjdu se na ně vyspat.
Všechno nejlepší, Blogu, a dobrou noc O.-
Počet komentářů: 2
 

Pozdrav všem průvodčím vlaku s nakládanými okurkami

20. února 2009 v 16:07 | Louie |  Myself
Chtěla jsem začít tento článek větou:"Ester přemýšlela." Pak jsem se na to podívala a došlo mi, že už bych se o sobě neměla vyjadřovat ve třetí osobě, protože mi facebook začíná lézt na mozek. Takže:
Přemýšlela jsem.
A dospěla jsem k názoru, že tahle klávesnice je opravdu strašná, a jestli budu u svojí babičky bydlet i nadále, tak nejspíš dostanu takovej ten tik, jako měl ten chlapec v Kostce (je mi jasné, že ten film nikdo z vás neviděl a vůbec nevíte o co jde, z čehož vyplývý, že se vám teď můžu nepokrytě smát. Další možností je, že jste ten film viděli všichni a za debila tady budu já). Další z věcí díky kterým se mi můžete smát je to, že tahle klávesnice má MÍSTO KLÁVESY SHIFT NĚJAKOU ODPORNOU & MUTACI, což mě už opravdu začíná VYČERPÁVAT!
Musím se přiznat že na svůj Dell poslení dobou myslím odpravdu moc často a s láskou. Jak tam krásně odpočívá na mém pracovním stole, s myškou (taky od Dellu - v týmových barvách), s maličkatým a příjemně lehce přenosným modemem nevyžadujícím žádnou elektrickou zásuvku krásně zapojený do elektriky skrz kabel s malým žlutým světýlkem, co vždycky tak roztomile žlutě v noci svítí. Ach.
Jinak mi vlastně nic moc neschází. Jsem opravdu ráda, že už mi není 11 a tudíž k přemístězí z bodu A do bodu B mi stačí jeden batoh a igelitka, ne kufřík s panenkami barbie, pastelky, blok, fixy, všechny učebnice, protože všechny jsou potřebné (správně, doba se změnila), minimálně tři plyšáci (teď už mi stačí jenom pes na spaní!), sponečky a gumičky a skřipečky (už to nějak nemám kam zakomponovávat), hřeben (už se tam nějak moc nečešu), discmanu a minimálně 30 CD (bůh žehnej moderním technologiím) a tak podobně, myslím, že jste pochopili, co jsem se snažila vyjádřit...
Moje babička je fajn. Možná sem i jednou dám její fotku, protože na svůj věk vypadá fakt dobře. Vaří mi teplé obědy a dokonce se nabídne, že mi oloupe pomeranč (vypozorovala jsem, že tento servis dokážou poskytnout opravdu a pouze jenom babičky).
Na druhou stranu jí na mě pořád něco vadí. Ona je opravdu expert v kritizování. Rozhodla jsem se sepsat seznam věcí, které jí na mě vadily ve zhruba uplynulých 72 hodinách, cituji:
"máš holá záda
  • ty boty jsou strašný
  • umej si hlavu
  • co sis to udělala s vlasama!? (odcházím do koupelny to poupravit)
  • => předtím to vypadalo líp...
  • neseď pořád u toho počítače
  • proč se nejdeš koukat na televizi?
  • ještě jsem tě tady neviděla s knihou (odpovídám, že si čtu před spaním, tj. když už ona spí)
  • => včera v noci když jsem šla na záchod, tak jsem viděla jak svítil telefon, žádná kniha (bylo už zhasnuto, babi)
  • nehraj si pořád s tm telefonem
  • tu vanu po sprchování musíš vytřít dosucha (!)
  • dávej si ty kalhoty na ramínko
  • a tu mikinu taky!
  • celej den tady jen sedíš a koukáš do blba (to už tak nemocní lidé dělají)
  • vem si ponožky (nalakovala jsem si nhty na nohou..)
  • => tak si vem tyhle žabky! :D
  • vem si bačkory
  • kde máš bačkory?
  • jaktože zase nemáš bačkory!?
  • nesahej na to ovládání televize
  • Estééééér, ta televize zase nefungujééé, pojď s tím něco udělááát
  • udělej si čaj
  • jakto žes to nesnědla (nikdy nezkoušejte upřímně odpovědět, že vám to moc nechutnalo, následuje ten nejukřivděnější pohled na světě)
  • proč pořád platíš ty poplatky u doktora? stačí jednou, ne!?
  • jaktože pořád nemáš peníze?
  • proč nemáš brigádu?
  • proč se neučíš?
  • opovaž se vypotřebovat odlakovač!
  • nemůžeš pořád jíst jen to co ti chutná (na otázku, proč není k obědu moje oblíbené kuře ale nějaká jeho připlesnivělá mutace)
  • dej si koláč!
  • proč nechceš koláč!?
  • to je mrtvola na tom tričku?
  • ne nesmíš na počítač, čeká na mail!
  • proč se takhle tváříš?
  • netvař se takhle!
  • ty ale vůbec nemluvíš! (v půl šesté ráno?)
  • dokážeš ty vůbec mluvit normálně?
  • dokážeš mluvit tak aby ti bylo rozumnět!?
  • "tě péro"? jak mě to zdravíš?
  • nechápu!
  • tohle nepochopím!
  • jak můžeš!"
A tak dál, a tak dál... Víte, já mám svojí babičku doopravdy ráda. Možná právě kvůli tomuhle je s ní taková sranda.
Přeju všem, co chodí do školy na té správné Praze, krásné prázdniny! :-*
Počet komentářů: 5

So how did you do it angels?

13. února 2009 v 13:10 | Louie |  Žblepty žblemc
Dneska se Ester probudila s neobvykle dobrou náladou (a hned pro začátek, pozorujete, že o sobě píšu ve třetí osobě? Facebook? Jo-o...). Ta dobrá nálada by se dala přičítat spoustě věcí. No, možná bych to neměla tolik nafukovat, taková sláva sláva to zase nebude, a blogy jsouo stejně od toho, bay si lidi měli kde postěžovat, ne? Nadruhou stranu jsem se dneska opravdu dobře vyspala. Spočítala jsem si to. 7 hodin. O moc lepší pocit než po těch 4 co si poslední dobou dávám obvykle... Dny jsou potom o moc méně neurotičtější. Od rána mě napadají samé osvícené myšlenky. Jako například, že bych sem mohla něco napsat. Psala bych sem častěji, ale pro ty z vás, co si toho ještě nevšimli, poslední dobou jde všechno do kopru. Takže moje články by stejně byly všechny jako přes kopírák. Ale dneska, dneska jsem se probudila a rozhodla se, že něco změním! Zatím to vypadá tak, že ležím v posteli (ne, já vůbec nejsem nemocná, vůbec mi není špatně, ale z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu stejně ležím doma a koušu se nudou), mám tady notebook a v po ránu značně prořídlém icq hledám někoho komu napsat.
První změna pro kterou jsem se rozhodla je to, že změním počasí. Banální, ale přitom tak zásadní! Je to klišé psát o počasí, diskutovat o počasí, nadávat na počasí, vůbec se počasím zabývat. Nikdy jsem nevěřila tomu, že by počasí mohlo nějak zásadně ovlivňovat mojí náladu. Prostě jsem tomu nepřikládala význam. Ale poslední dobou tak nějak nabývám dojmu, že na tom něco bude. Zima mi nevadí, mám ráda zimu. Sníh, dárky, Vánoce, rodinné sešlosti, dárky, dárky. Nesnáším to věčné zataženo, déšť a prostě všechny ty věci co nesnáší všichni ostatní. Opravdu to kazí náladu. Proto jsem se rozhodla s tím něco udělat. Nerozhodla jsem se ještě mezi možností velkého vysavače, který vysaje všechny ty mraky, nebo urychlením času, případně bych mohla ošklivé počasí prostě zakázat... Ještě jsem se nerozhodla, co z toho bude nejekologičtější.
Ester by si taky potřebovala najít nějakou solidní brigádu. (Tohle sem píšu ze zcela zištných důvodů, protože pokud někdo z vás o něčem víte, dejte vědět, drahoušci .) Peníze jsou vždycky potřeba, a poslední dobou ještě nějak víc. Při těch všech velkých plánech co mám...
Nějak mi totiž poslední dobou přijde, že spousta věcí upadá do stereotypu. A to se mi nelíbí. Přijde mi, že už moc věcí (řekněme moc těch špatných věcí, i když možná že "špatný" není to správné slovo, možná by se víc hodilo "otravných, ubíjejících, ponižujících, nudných nebo nesnesitelných". Na druhou stranu "špatný" je takový všeobjímající výraz pro všechny tyhle stavy) zůstavá moc dlouho neměnných. Možná se mi ani nechce o tom všem tady rozepisovat, a možná, že je hrozně jednoduché si tady jen tak psát s stěžovat si, ale možná že se třeba něco stane, a změna přijde. A možná, že ten kdo s tím něco udělá budu muset být jedině já sama. a možná, že kdybych nebyla tak neschopná a něco udělala, psala bych pak častěji na blog, protože by konečně bylo zase o čem psát.
Dospěla jsem k názoru, že člověk si kolem sebe staví takovou věž. Obrannou věž složenou z malinkatých složek. (Byli jste někdo poslední dobou v Hlavní knihovně? Jak je tam před vstupem ta vysoká věž z knih? Tak asi nějak takhle...) většinou se staví docela dlouho, a pak, jednoho dne se jedna z těch složek uvolní a tím přirozeně spustí celou lavinu. Navíc při tom zapomenete věž budovat dál, takže nejen že se snažíte zacpat ty rozevírající se díry, ale ještě k tomu vám to začíná chátrat. A mě to teď všechno padá na hlavu... Už mě nebaví ucpávat díry a přehlížet že mi táhne na záda. Asi by bylo nejlepší to celé zbořit a začít od znova.
No, základy si nechám.
A popravdě? Vlastně se docela těším. -.-
Přidat komentář

Somehow

19. ledna 2009 v 21:32 | Louie |  Myself
Jenom krátce. Jenom trochu osobně.
Chtěla bych, abyste všichni věděli, že mám Míšu nejradši na světě a nikdy na tom nic nezmění. Především aby to věděl Míša sám.
Takže, až si tady o sobě příště něco přečte a zrovna nevychytá můj smysl pro humor, budu ráda, protože si potom bude moci nalistovat i tohle a vědět, že jsem to nikdy nemyslela špatně
fascinující
A tak to je, a tak to vždycky bude, protože ho miluju...
Počet komentářů: 6

Vyhlašuji svátek Snata Kluaze, velkého obdarovávače s mnoha chapadly!

17. ledna 2009 v 21:09 | Louie |  Žblepty žblemc
Když je někdo nemocný týden doma, dalo by se od něj očekávat, dalo by se ode mě očekávat, že sem třeba sem třeba alespoň něco napíšu. Jenomže to neustále zíráni do obrazovky a nudění se mě natolik vyčerpáva, že nejsem schopna vůbec ničeho, jen koukat do obrazovky počítače, otevřít si 5 - 6 oken a v synchronizovaném proudu meezi nimi překlikávat a sledovat ty nepatrné změny, jako že například na facebooku bylo ve čtvrtek napsáno, že Anka slaví v sobotu narozeniny. Včera tam bylo napsáno, že Ančiny narozeniny jsou v sobotu, a dneska mi můj facebook oznámil, že Anka dneska slaví narozeniny. Fascinují co ta technika všechno neumí, nemyslíte? Nebo předchvílí, když jsem se nalogovala na icq, zaplnila, tahle obvykle se v koutě krčící aplikace, celou obrazovku oznámeními, že dneska slaví narozeniny čtyři lidé z mého contact listu. Opět musím podotknout, že i tohle mi přijde fascinující. Čtyři lidé v jeden den! Anka, pak jeden člověk u kterého jsi nejsem tak zcela jistá, kdo to vlastně je, další u koho mám jisté podezření, kým by být mohl, a pak ještě Tadeáš, u kterého se mi okno s oznámením jeho narozenin otevřelo projistotu 4x. Tak jseem mu raději nechala přání na nástěnce Spolužáků, protože jsem se nemohla rozhodnout, do kterého icq okna to přání napsat...
Můj malý mikrosvět. Z osamění jsem si dokonce začala povídat i se sestrou. Zcela běžně. Prostě se připlazí do pokoje a já se jí zeptám, co si myslí o tomhle videu, nebo jestli se se mnou nechce podívat večer na film. Bylo by to normální, kdybych si to nemyslela normálně.
a) moje sestra neumí mluvit
b) ještě jí nebyl ani rok, musela bych tdy být velmi obezřetná s výběrem filmu
c) má pamět asi jako moucha tse tse, takže pokud si schováte dálkový ovladač, obal od DVD (její oblíbené hračky) za záda, v tu chvíli zapomene, že o něco takového ještě před vteřinou neskutečně stála. Když odjedu na víkend k babičce, nepamatuje si v závěru ani mě. Jako filmový partner je tedy naprosto nepoužitelná.
No...
... A proč vám tohle vůbec vyprávím?
Přidat komentář

Ryba je kámoš, ne žrádlo!

14. ledna 2009 v 14:50 | Louie |  Žblepty žblemc
Poněvadž se momentálně docela nudím doma s chřipkou, pohrabala jsem se trochu v počítači a vylovila dvě fota z loňského prosince zachycující dva mladé kuchaře v akci :P
První foto může působit trochu zavádějícím dojmem, protože to já jsem vařila, Míšu pouze bavilo míchat špagety (nemůžu ovšem neopomenout zmínit jeho zásluhy při otevírání konzerv, záslužná to práce, mě to totiž nikdy nejde)...
Kuchař Michal
Zato druhá fotografie není zavádějící ani trochu. To Martin sám, řekněme že s vědomí, že nejspíš opravdu vaří lépe než já, uvařil večeři, která sice nebyla pro mě, ale i tak jsem se snažila pro sebe urvat co nejvíc, že...
Kuchař Martin
No řekněte sami, komu se tohle poštěstí, být obklopen takovými samými šikovnými chlapci, když vrcholem mého kulinářského umění je polívka z pytlíku, případně pudink s piškoty.
Takže adresa je stále stejná, zasílejte i vy fotografie vašich známých či rodiny při vaření. My se budeme těšit a ty nejvtipnější z nich zvěřejníme. Cenou pro vítěze bude Esteřin světoznámý a všemi ceněný čaj! (Milan může potvrdit)
Přidat komentář

Brm brm brm!!!

26. prosince 2008 v 12:13 | Louie |  Žblepty žblemc
Auto na dálkové ovládání. Chtěla bych auto na dálkové ovládání. Opravdu. Opravdu moc moc moc! Proč jen mi ho Ježíšek nepřinesl Chci to auto. A jo a jo a jo!
Samozřejmě bych si mohla koupit sama za peníze, které Ježíšek přinesl, ale myslím, že by to nebyl ten nejlepší nápad. Lidé by si mohli začít myslet, že jsem se třeba zbláznila... Za to, kdyby mi ho koupil/daroval/ukradl/vyčaroval někdo jiný, znamenalo by to, že se zbláznil on sám.
Takže:
Nechcete mi někdo koupit/darovat/ukrást/vyčarovat auto na dálkové ovládání?? Prosííííííííííím!
Sestřenka s bratrancem jedno takové dostali k Vánocům.
Jezdí po zadních kolech.
Bliká.
Vydává zvuky.
Tancuje.
Nejspíš vám přečte i pohádku na dobrou noc.
Achjo.
Honila bych s ním sestru po bytě. Vozila si pití z kuchyně. Špinavé prádlo by se samo dopravilo v mého pokoje do na něj určeného koše. Poštu bych ho naučila vybírat...
Achjo.
Počet komentářů: 6

Let´s get the party started!

25. prosince 2008 v 13:32 | Louie |  Myself

Tak tohle je ten nejkrásnější dárek, co jsem od Ježíška doposud obdržela. Můj děda pro mě našel a seřadil soubor mých starých fotek. Tady je jedna z nich. Jak můžete vidět, zde Ester zachycena po nějakém, zjevně velmi namáhavém, výkonu. Ostatně, jako vždycky...
party girl
Ale že jsem byla fešanda, co?
Počet komentářů: 3

Jou, ho-ho ho hou!!

24. prosince 2008 v 12:06 | Louie |  Žblepty žblemc
Tááákže, kde začít? Máme na to všechno totiž dostatek času. Spousty času. Tolik času, až mě to trochu děsí.
Jasně, jsou svátky, to by vysvětlovalo ten dostatek času. Spousty času ovšem proto, že jsem právě u babičky a to znamená, že mojí jedinou aktivitou momentálně je se čas od času zvednout z gauče a jít zkontrolovat stromeček, jestli se má dobře a nic mu nechybí. Případně se také průběžně zabývám vymýšlením vhodné záminky pro výlet ven na cigárko (já vim! já vim! říkala jsem, že to u babičky vydržím, ale o Vánocích a Štědrém dnu by přece neměl nikdo trpět, nebo ne?). Momentálně pokládám sama sebe za nejchytřejšího člověka z naší rodiny. A nijak zvlášť si nefandím. Ze mě dosud neznámých důvodů se u mě v čase předvánočním vyskytly, u mě ne zrovna časté, výčitky svědomí a souhlasila jsem, že strávím Štedrý den a dny k tomu přiléhající u babičky s dědou v Neratovicích (do Prahy je to sice je nějakejch 25km, ale člověk si stejně připadá jak na konci světa a nezachrání to ani vědomí, že hlavní Neratovické náměstí je jmenuje Náměstí republiky). Tohoto rozhodnutí jsem litovala už ve chvíli, kdy jsem kývla. Litovala jsem až do chvíle, kdy jsem si včera ráno uvědomila, že až odjedu, zůstane u nás doma na mém pracovním stole opuštěná šedivoučká krabička s názvem Dell Latitude. Chápete? Chápete!?!?! Nakoonec jsme včera do Neratovic odjeli oba dva. Já i můj malý šedivý přítel (neobešlo se to samozřejmě bez nezbytných domácích bojů "ale tati, jsou přece Vánoce, svátky klidu a míru, nikdo z práce ti psát nebude, tak udělej dobrý skutek a naval ten počítač!!" a tak podobně).
Vánoce u babičky s dědou získaly nový rozměr...
Našla jsem si tady pohodlnou pozici v křesle (s výsuvnou podnožkou!). Má perfektní souřadnice. Z jednoho místa můžu naráz sledovat co se děje v kuchyni, jestli někdo neubližuje stromečku (+ jaké dárky pod něj přicházejí, i když momentálně tam není ani jeden a to mě trochu znepokojuje) i jaké počasí je venku (tj. kdy vyrazit na "výlet"). Navíc je to hned před televizí a vedle stolku s neomezeným přísunem jídla a i ta babička mě slyší když jí chci sdělit, že cukroví došlo. Takže je to tady vlastně skoro jako doma. Akorát že doma nemůžu koukat na televizi, nikdo nepeče cukroví, vánoční stromeček nemáme a křeslo nemá podnožku...
Jediné, co mě naplňuje smutkem je vědomí, že k večeři nebude kapr, ale nejspíš nějaká chabá náhražka v podobě řížku je-jedno-jakého-zvířete.
Včera jsem taky vymyslela metaforu, že Vánoce jsou jako olympiáda. Nejsem si sice moc jistá, co jsem tím chtěla přesně vyjádřit, ale líbí se mi to, takže to budu ode dneška tvrdit. Mám teď vůbec spoustu času na přemýšlení. Přišla jsem například na to, že když si z počítačové myši udělám laso (pokud mám pc na klíně, je mi myš s stejně k ničemu), můžu s ní chytat mandarinky na stole vzdálené ode mě vzdušnou čarou cca 1.35m.

Jou jou, tyhle Vánoce nebudou až tak strašné, jak se zpočátku zdálo... A proto ani nebudu muset být závistivá, když i všem Vám ostatním (trochu obligátně) popřeji "Krásné Vánoce, veselý Nový rok, hromady dárků, srandy kopec, hodně sněhu, ještě víc chlastu a stálou přítomnost hodných a milujích lidí, kteří Vám na Nový rok podrží vlasy, abyste si na ně nenazvraceli!"
O.o
Počet komentářů: 1

Doktor Milan radí:"Jak vyzrát na nemoci!"

18. prosince 2008 v 15:22 | Louie |  Žblepty žblemc
Kdyby to náhodou četl, tak doufám, že mě nezabije, ale prostě jsem si nemohla nechat tyto rady, které vám určitě mohou pomoci, nechat pro sebe...

Barmi7 ‎(13:56):
ty jo
Zacla na me neco lezt
Tak jim cesnek a piju citron
Luis ‎(13:56):
mě bolí v krku
vypadá to jak angína
ale to bych měla snad i tenplotu a tak..
Luis ‎(13:57):
*teplotu
Barmi7 ‎(13:57):
Angina neexistuje.Zadna nemoc neexistuje.Mas to proste s nepruchozyho organismu
Luis ‎(13:57):
hmmm
Barmi7 ‎(13:57):
To je proste medicina.Aby z tebe tahali prachy
Luis ‎(13:57):
a co proti tomu teda?
Barmi7 ‎(13:57):
A dali ti plno chemickej sracek
Luis ‎(13:57):
aha
Barmi7 ‎(13:57):
Jinak se to da lecit po staru prirodne
Luis ‎(13:57):
a jak se mám teda tý bolesti zbavit?
Barmi7 ‎(13:58):
bolesti ceho?
Luis ‎(13:58):
krku
Barmi7 ‎(13:58):
Jez cesnek.Ale ne samotnej!Vzdycky si ho do neceho dej
Me taky boli v krku
Kdyz si ho das samotnej tak mas v prdeli zlucnik
Luis ‎(13:58):
hmmm
Barmi7 ‎(13:58):
cesnek je prirodni antibiotikum
Luis ‎(13:59):
určitě budu žrát samotnej česnek
Barmi7 ‎(13:59):
A jestli te boli hlava tak hodne pij.Hlavne prevarenou vodu
Luis ‎(13:59):
tak jo, jdu si dát česnek
Luis ‎(14:00):
mám takovej pocit, že doma nemáme česnek
jenom banány
Barmi7 ‎(14:01):
banany sou na nic
Luis ‎(14:01):
sestře chutnaj
Barmi7 ‎(14:01):
no me taky.Ale neni to dobry
Luis ‎(14:01):
a navíc nemá zuby, tak čim bys ji chtěl krmit?
Barmi7 ‎(14:01):
:DD
Luis ‎(14:02):
bezzubá a v podstatě plešatá
jsme si podobný
Případné daší medicínské dotazy na Milanovu adresu pište do komentářů pod článkem. Předám je dále a odpovědi posléze samozřejmě uveřejním :P
Přidat komentář

Další články

Kam dál